Jako první provedl archivní výzkum farář Martin Niesner v roce 1771. Z rozdílných archivních záznamů usoudil, že původní stavba byla zbudována kolem roku 1638 a vysvěcena v červnu 1655 olomouckým sufragánem Janem z Gobaru. Jeho pokračovatelem je farář Josef Hirt z Opavy, který se domníval, že stavba je spojena s pány z Vrbna, z jejichž rukou mělo panství přejít do vlastnictví řádu německých rytířů roku 1618. Kostel s farou měl pak znovu založit řádový velmistr Jan Kašpar ze Stadionu v roce 1637.

Máme však také dochovány náčrty měst a vesnic, kde se značily také kostely. Prvním jednoduchý náčrt se objevil již v roce 1579 na mapě bruntálského panství. Z doby kolem roku 1584 pochází barevná mapa – zde už je vyobrazena mohutná věž. Třetí vedutou je kresba z roku 1732 – znázorňuje stavbu s trojbokým neodsazeným presbytářem, třemi vysokými okny a hranolovou věží. Zásadní proměnou kostel prošel po požáru roku 1732.

Stručný popis kostela a jeho analýza

Kostel je trojlodní stavbou stojící ve svahu uprostřed čtvercového náměstí. Západní průčelí představuje vysoká hranolová věž s polygonální nadstavbou. K severní a jižní straně lodi přiléhají přízemní předsíně čtvercového půdorysu s odsazenými zaoblenými nárožími, přistavěné po požáru z roku 1732. Ze střechy vyrůstá oktogonální barokní sanktusník. Při barokní úpravě kostela po roce 1732 bylo zachováno obvodové zdivo, ale vnější plášť byl s nově prolomenými okny přizpůsoben novým požadavkům barokní symetrie. Barokním úpravám z neznámého důvodu odolalo hladké západní průčelí, jež završuje štít a prolamují dvě kruhová, dnes slepá okna po stranách věže. Tato okna původně sloužila k osvětlení starší zaniklé kruchty v interiéru. Věž osvětlují malá okénka se segmentovými záklenky a velká okna s polokruhovým zakončením v horním patře. Věž je přístupná malým vchodem v jižní stěně. V západní zdi byl umístěn původní hlavní vstup do kostela, který je dodnes patrný uvnitř podvěží a byl zazděn zřejmě teprve ve 2. polovině 19. st. Ve vnější zdi východní stěny kněžiště je vsazen soubor tří úřednických erbů členů Řádu německých rytířů (znak velmistra řádu Jana Kašpara ze Stadionu, Jiřího Viléma z Elckerhausenu a bruntálského komtura Jana Egolfa z Westernachu. Desky jsou velmi kvalitním sochařským dílem. Umístění sakristie s oratoří je velice netradiční – jsou vkomponovány do sceleného korpusu stavby, takže z vnějšku nejsou patrné. Presbytář zaklenutý valenou klenbou odděluje od lodi barokní půlkruhový vítězný oblouk. Klenby sakristie, předsíně i oratoří jsou rovněž valené s výsečemi. Podvěží (dnes kaple), zaklenuté valenou klenbou a otevřené do lodi stlačeným obloukem, je zvýšené kvůli od západu klesajícímu terénu. Při bočních vstupech zůstali pozdně renesanční kamenné kropenky zdobené okvětím a pletencem, snad až z doby kolem roku 1637. V podlaze v severovýchodním koutu trojlodí zůstal náhrobník ze 2. pol. 17. st. s německým sešlapaným nápisem. Zvony padly při požárech a za válek. Z pramenů se nám však dochovalo, že kostel měl až 4 zvony – dva velké a dva malé. Jiný pramen udává 3 zvony z toho jeden velký. Kostel je dodnes zastřešen mohutnou sedlovou střechou.

Podoba renesančního kostela

Nejstarší dochovanou částí kostela je obvodové zdivo sálového kostela s jen uvnitř vyděleným presbytářem a s věží v průčelí. Vzhledem k typu stavby, podobě věže se jednalo o renesanční kostel vystavěný za Bruntálských z Vrbna. S ohledem na doklady na půdě můžeme říci, že kolem roku 1579 již jádro kostela stálo a bylo chráněno krovem, ale práce ještě pokračovaly dostavbou horní části věže, která byla hotova do roku 1584. V této době byl kostel velkou jednolodní orientovanou stavbou na obdélném půdoryse s trojboce ukončeným neodsazeným východním závěrem a se sakristií a oratořemi vtaženými do celistvého obrysu. Západnímu průčelí dominovala hranolová věž s elegantní nadstavbou. Stavbu snad zevně členil hustý sled opěrných pilířů. Stavba měla nemalý vliv na další renesanční sakrální architekturu v širším okolí na přelomu 16. a 17. st. Stejnou snahou o sjednocení prostoru byl veden stavitel, který přestavěl kostel P. Marie v Branticích. Dalšími jsou kostely ve Velkých Losinách, Branné a v Sobotíně. Kostel byl původně stavěn pro evangelíky.

Stavební vývoj kostela po roce 1621

Roku 1621 bylo Bruntálsko postoupeno řádu německých rytířů. Museli se napravovat důsledky 30. leté války. V tomto období nebyly prováděny žádné změny neboť byla velice špatná hospodářská situace. Kostel byl tedy pouze opraven, aby mohl sloužit katolickému liturgickému provozu. Opravený chrám byl vysvěcen v červnu 1655. V této podobě zůstal až do požáru 6. dubna 1732. Po požáru byl kostel opatřen novým pláštěm. Před boční vchody byly přistavěny vstupní předsíně. Byl zaklenut presbytář, poté hlavní loď a z těchto příčin vyřezán krov. V této podobě zůstal až do poloviny 19. století, kdy prošel postupnou opravou omítek i obnovou mobiliáře. V 1. pol. 20. století byl zřízen vstup do jižní předsíně presbytáře s novým předloženým schodištěm a obnoveny omítky. V 2. pol. 20. století dostal kostel plechovou střechu.

Znovuzavěšování zvonu

Zvon byl opět zavěšen v květnu 2004. Poté, co ztrouchnivělé trámy neudržely jeho váhu, vypadl z věže kostela. Instalace proběhla bez těžké techniky. Bylo však zapotřebí dobrého lana a horolezeckých dovedností.