Facebook Fanbox 1.5.x.0

Pohlazení pro duši

Přihlášení



Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 88 

FL AddThis Modul




Nedělní minizpravodaj 4. neděle velikonoční PDF Tisk Email
Napsal uživatel o.Marek   
Neděle, 21 Duben 2013 21:19
AddThis Social Bookmark Button
4. neděle velikonoční
Nedělní minizpravodaj  21.4.2013
SLOVO DUCHOVNÍHO SPRÁVCE
Milí farníci,

Již tradičně, o čtvrté velikonoční neděli uvažujeme o Ježíši jako o Dobrém pastýři. Základem Božího života, jak nám to symbolicky naznačuje evangelium, je život ve společenství lásky a jednoty. - „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou.“ Kristus člověku naslouchá, vniká do jeho osobní hloubky a rozumí mu, protože i sám prožil lidský život. Adekvátní odpovědí člověka na Kristovu lásku je poslušnost a přilnutí k Bohu živou vírou.

Kéž by nás Kristus - Dobrý pastýř - po tomto našem životním snažení přivedl až do místa věčného blaha a radosti.

+ o. Marek

VSTUPNÍ MODLITBA                                                                           
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti.

1. ČTENÍ                                                                                                                    Sk 13,14.43-52

Vyprávění Skutků pokračuje přes vznik a první kroky církve, první pronásledování až k dnešnímu textu, kdy na první apoštolské cestě se svatý Pavel a apoštol Barnabáš vyrovnávají s nepřijetím zvěsti evangelia mezi Židy. Otázka hlásání pohanům, jak víme i z jiných textů, byla pro Pavla zásadní. Dnes čteme o události, která mu pomůže obrátit pozornost k pohanům.

ŽALM 100
Odpověď:    Jsme jeho lid a stádce, které on pase.

2. ČTENÍ                                                                                                                       Zj 7,9.14b-17

EVANGELIUM                                                                                                            Jan 10,27-30

Janovo evangelium v desáté kapitole mluví velmi jasně o vztahu Krista a jeho církve. Každé slovo našeho úryvku je klíčovým pro jednoznačné pochopení vztahu Krista a nás.

 

AKTIVIZAČNÍK - ZAMYŠLENÍ K ROKU VÍRY 28/60

„Dveře víry (Sk 14,27)… jsou pro nás stále otevřené.“ (Porta fidei 1)

Nevím, jak vás, ale mě Svatý otec téměř každý den přivádí k úžasu. Víte čím? Svými homiliemi. Nebyli jsme zvyklí, že papež má každý den mši svatou pro veřejnost a ještě i homilii. A pokaždé takovou, že ráno na internetu zvědavě otvírám stránku Tisková kanceláře slovenské biskupské konference, abych se dozvěděl, co včera říkal. Např. toto řekl ve středu 17. dubna:

„Někdy si myslíme: ‚Ne, my jsme křesťané: přijali jsme křest, měli jsme biřmování, první svaté přijímání… tedy občanský průkaz je v pořádku.‘ A teď jdi pokojně spát: jsi křesťan. Kde však je ta síla Ducha, která tě posouvá napřed? Je potřebné být věřícími v Duchu pro hlásání Ježíše naším životem, naším svědectvím a našimi slovy. Když to děláme, Církev se stává Matkou Církví, která plodí děti, děti a děti, protože my, děti Církve, to přinášíme. Ale když to neděláme, Církev se stává ne matkou, ale Církví – opatrovatelkou, která se stará o dítě, aby ho uspala. Je to Církev dřímající. Mysleme na náš křest, na zodpovědnost vyplývající z našeho křtu.“

Silné a burcující myšlenky – mám svátosti, tak jsem v pořádku L; dřímající Církev; Církev opatrovatelka; my, děti Církve, plodíme děti, … Každému celým srdcem doporučuji číst si tyto krátké a velmi srozumitelné papežovy homilie. Mluví otevřeně a s odvahou o tom, co je v Církvi bolavé, nezdravé, zaspané. Ale zároveň ukazuje cestu! Např. 16. dubna:

„Abych to řekl jasně: Duch svatý nám je nepohodlný. Protože námi hýbe, nutí nás kráčet, nutí Církev k pokroku. Ale my jsme jako Petr při proměnění: ‚Ach, jak je krásné být tak, všichni dohromady!‘ … Chceme, aby se Duch svatý zmírnil… chceme zkrotit Ducha Svatého. Ale to nejde. Protože on je Bůh a on je vítr, který přichází a odchází a my nevíme odkud. Boží moc je to, co nám dává útěchu a sílu k pohybu, k pokroku. Ale jít dál, je nepohodlné. Pohodlí je lepší…

Neklaďme odpor Duchu svatému. Milost, o kterou bychom všichni měli prosit Pána, je poslušnost Duchu svatému, Duchu, který k nám přichází a nutí nás jít vpřed na cestě k svatosti…“

Svatý Pavel v čtení této neděle ze Skutků apoštolů velmi jasně říká Židům, že se obracejí k pohanům, neboť oni se pokládají za nehodné věčného života. A když Židé zuřili, pohané se radovali.

Nejen při tomto čtení se s obavami dívám na Církev u nás. Jako bychom byli více tou opatrovnicí než matkou. Zkuste se zeptat lidí kolem sebe (nebo sebe samého?), zda touží po nebi, zda chtějí žít věčně s Bohem. Asi budete zaskočeni, jaké odpovědi dostanete. Zdánlivě pokorné, ale v podstavě jsou to odpovědi nevěřícího člověka, který si myslí, že spásu a nebe si musí zasloužit. „ Aspoň kdesi v koutku bych byl rád… Ještě musím mnoho udělat, abych mohl jít do nebe…“ Ale to není tak! My jsme Kristem vykoupení a on sám nás uznal za hodné věčného života! Právě proto se honosíme, chválíme Kristovým křížem! Proto zpíváme radostné aleluja – neboť už jsme účastníky nebe! Proto všude a každému děláme dobře, aby každý okolo nás mohl zakusit Boží lásku a chtít být v nebi s námi!

Ano, to všechno v nás způsobuje Duch svatý. Už nejsme v moci hříchu a zla, ale jsme Boží děti, vykoupené a plné nového života. Jako noví lidé zpívejme Bohu novou píseň – vším, co děláme, co říkáme, jak přemýšlíme. Být křesťanem neznamená chodit do kostela, ale všude, na každém kroku projevovat lásku, která je v našich srdcích rozlitá skrze Ducha svatého (Ř 5,5). A potom je účast na mši svaté už „jen“ prožíváním toho, co nás čeká na věčnosti – společenství s Ježíšem, která slavně vstal z mrtvých!!! A z toho liturgického společenství proudí všechna naše síla a k němu směřuje celá naše činnost (Sacrosanctum Concilium 10).

Dřímající Církev. Hrůzostrašné slovní spojení! Ať to o mně ani o tobě už neplatí. Ať to neplatí o nikom, kdo čte tato slova. A zažijeme další obnovu Církve. Díky papežovi, který se nebojí říkat pravdu s láskou, který dává směr a řešení.

 
Modlitba na dvacátý osmý týden Roku víry

„Pane, ty jsi stvořil nebe a zem i moře a všechno, co je v nich. Ty jsi skrze Ducha svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: ‚Proč se bouří pohané? Proč národy osnují plány marné? Povstávají pozemští králové a vladaři se spolčují proti Pánu a proti jeho pomazanému.‘… A teď, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej, aby tvoji služebníci hlásali tvoje slovo s odvahou. Vztáhni svoji ruku, aby se skrze jméno tvého svatého Služebníka Ježíše děla uzdravení, znamení a divy“ (SK 4,24-26.29-30).

„A když se pomodlili, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni, všechny naplnil Duch svatý a směle hlásali Boží slovo“ (Sk 4,31).

Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento Aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.

Mše sv. v tomto týdnu: Pá 17:00 Malá Morávka - fara; So 14:30 Václavov; 16:00 Dolní Moravice; Ne 8:00 Malá Morávka; 9:30 Rudná pod Pradědem; 11:00 Andělská Hora

Pro vlastní potřebu vydala Římskokatolická farnost Malá Morávka

tel.: 554 273 110 –  www.farnost-malamoravka.cz
Aktualizováno Pondělí, 20 Květen 2013 19:16