Facebook Fanbox 1.5.x.0

Pohlazení pro duši

Přihlášení



Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 11 

FL AddThis Modul




Příběhy
Interview ... PDF Tisk Email
Napsal uživatel o.Marek   
Středa, 04 Březen 2009 22:08
AddThis Social Bookmark Button
"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas ...," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co Tě na lidech nejvíce překvapuje."
Bůh se zavrtěl v křesle a odpověděl: "To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospěli a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že se tolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost a tak vlastně nežijí ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí jako by nikdy neměli umřít a že umírají jako kdyby nikdy nežili." Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli.
Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se takový zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze
si mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, ale přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět." Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za vše, co pro mne a mou rodinu dělá. Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím. " Lidé zapomenou, co jste řekli, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
 
Kameny PDF Tisk Email
Napsal uživatel o.Marek   
Středa, 04 Březen 2009 22:04
AddThis Social Bookmark Button
Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vytáhl ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po povrch kamínky. Pak se zeptal zda je nádoba plná. Studenti řekli, že ano.
Učitel vytáhl krabici s menšími kamínky a nasypal je nahoru. Protřepal nádobu a menší kamínky popadaly mezi ty velké kameny - vyplnily mezery mezi nimi. Opět se zeptal, jestli je nádoba plná. Studenti již váhavěji souhlasili. Vytáhl sáček s pískem. Nasypal jej na povrch nádoby, písek vyplnil po protřepání i ty nejmenší skulinky. Tentokrát již byla nádoba skutečně plná.
Řekl: "Touto ukázkou jsem chtěl vysvětlit, že tato nádoba je jako váš život. Velké kameny znázorňují důležité věci, jako je rodina, partner, děti, přátele. Pokud byste je ztratili, bylo by to pro vás zničující. Menší kamínky ukazují ostatní, méně důležité věci - např. auto, dům, zaměstnání. A písek všechno ostatní - drobnosti denního života.
Když jdou písek nebo kamínky do nádobky jako první, nezůstane místo pro velké kameny. Stejně to platí i v životě - když budete ztrácet čas a energii na drobnosti - materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité! Proto, milí studenti věnujte v životě skutečně důležitým věcem. Hrajte si se svými dětmi, vezměte partnera tančit nebo do kina.
Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, navařit oběd nebo nakoupit. Mnoho štěstí. Ať se vám to podaří," dodal na konec vyučující.
Aktualizováno Středa, 04 Březen 2009 22:06
 
Chlapec s hřebíky PDF Tisk Email
Napsal uživatel o.Marek   
Středa, 04 Březen 2009 22:00
AddThis Social Bookmark Button
Byl jednou jeden kluk, který měl špatný charakter.
Jeho otec mu dal pytel plný hřebíku a řekl mu, že pokaždé, když s nikým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu. První den zatloukl kluk 37 hřebíků do zahradního plotu. V následujících týdnech se naučil ovládat. Počet hřebíků v zahradním plotu byl stále menší. Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout. Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík. Takže šel za otcem a řekl mu to. Otec mu tedy řekl, že má každý den vytrhnout jeden hřebík ze zahradního plotu, když se ovládne. Konečně mohl kluk otci říct, že všechny hřebíky z plotu vytrhl. Otec mu přinesl zahradní plot a řekl mu: "Můj synu,dobře sis počínal, ale i přesto se podívej na ten zahradní plot. Je plný děr. Ten zahradní plot už nikdy nebude jako dřív. Když se s někým hádáš a řekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu. Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout. Rána zůstane. Nepomůže, když se mockrát omluvíš, rána zůstane. Slovní rána je stejně bolestivá jako tělesná rána. Přátelé jsou vzácnými drahokamy, přivádějí tě k smíchu a dávají ti odvahu. Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírají ti srdce."
Aktualizováno Středa, 04 Březen 2009 22:07
 


Hledání na stránkách

Nejbližší události